OČEKÁVANÝ DÉŠŤ JE JIŽ BLÍZKO, JE TADY, DNES….

 KONEČNĚ POSITIVNÍ PŘEDPOVĚĎ

   Tráva šustí pod tlapkami i ježkovi, který se vydal hledat trochu vody do vyschlého rybníčka. Větve stromů a planých růží se svisle pohupují v ranním oparu a příslib denního horka a žáru jim žádnou radost nedělá.

  A co teprve človíčci, kteří si tak nějak odvykli. Odvykli si číst v přírodě, odvykli si vidět ty nejdražší věci okolo sebe.

  Obrázek z dnešních dnů je tak symbolický a pro nás, pro všechny v Evropě stále jakoby překvapující. Televizní stanice se přehánějí v podrobných zpravodajstvích, ve kterých vidíme města a vesničky po celé Evropě. Lidé, nádherně oblečení, s drahými mobilními telefony v prstech, v superrychlých fárech přijíždějí k řekám. A je celkem jedno, jestli je to Rýn, Labe, Vltava, Dunaj, Loira……

  A u těch řek, kde dříve proudily hektolitry vody, kde se dříve proháněly parníky a velké lodě, kde vyskakovaly ryby radostí, u těch řek jsou polovyschlá koryta, vylézají a ukazují se „ hladové kameny“, a jsou vidět i značky, které nebyly vidět celá staletí. V korytech i těch největších řek si klidně můžete sednout a udělat „picnik“. Je to jedno. Nic vám totiž nehrozí, NENÍ TAM VODA.

  Což o to, jsme bohatá a inteligentní civilizace, víme jak na to. Nejdříve si koupíme superrychlé ledničky, klimatizace, zásoby tekutin v umělohmotných lahvích, bazény a venkovní vířivky. Je sice vedro k padnutí, lidé v panelácích, v nemocnicích nemohou dýchat, ale přeci jenom velká část si to užívá.

 Očekávané ochlazení a déšť přijde za čtrnáct dní, „ možná“, když ne za čtrnáct dní, tak za měsíc, ale to už určitě, protože podzimní proudění vzduchu se jistě někam pohne a všichni si oddechneme, řeky se opět naplní, stromy a zvířata napijí, tedy ti, co přežili ten úpal.

 Zkuste ale jít s myšlenkami trochu dále: stačilo by v tuto chvíli již tak málo, prostě a jednoduše, aby nezapršelo, půl roku a přišla suchá zima. Vyschnou nejen řeky, ale i spodní prameny, voda, koupání a osvěžování bude čím dál tím více dražší, až už bude dostupné jenom pro ty nejbohatší.

  A ti ostatní? Ta většina? Zkusí agresivní chování. Krádeže, násilí, malé války…. O VODU.

Ale nebude to stačit, nemůžete uspokojit všechny, tak nezbyde nic jiného, než opustit svoje vystajlované domovy, dát poslední peníze nějakým „ laskavým převaděčům“ a vydat se jinam, kde je sice bohatá civilizace, ale hlavně, je tam VODA.

  Cítíte již v tuto chvíli tu tenkou nit? Ta naše lehkovážná hodnocení všech možných situací, které, dnes a denně, vidíme v televizních hrůzo – zprávách?

 A protože žijeme v pásmu, kde doopravdy nyní probíhají desetiletí velkého oteplení, ale protože již z historie dobře víme, že tyto cykly se s ledovými zimami pravidelně opakují buď v desetiletých, či třicetiletých intervalech, měli bychom se nejprve pořádně nadýchnout. A PROBUDIT SE.

  A ZAČÍT SE RADOVAT A TĚŠIT SE Z KAŽDÉ MALIČKOSTI.

Ony ty dožínky, to děkování za úrodu, které na konci léta celá staletí slavnostně pořádali naši předci, mělo a má svůj obrovský význam. Zem nebyla step a prach, jako vidíme na polích dnes, ale byla pěkně šťavnatá a urodila obilí a brambory i ten chmel na pivečko.

 Ony ty pěší poutě na různá památná a posvátná místa našich zemí ve Střední Evropě a prosba o vodu a děkování za vodu mělo a má svůj hluboký význam.

 Pojďme se v tyto horké a vysilující dny radovat a děkovat, a klidně třeba i za „ hloupé maličkosti“. Děkuji za sklenici vody s citronem, děkuji za čerstvě upečenou a voňavou housku, děkuji za statečné straky, které se ráno hádají na elektrických drátech.

  Kéž bychom tuto malou „ lekci“ od přírody dlouho nosili v paměti, a s prvním deštěm jen nemávli rukou, „ no a co, tak bylo chvíli trochu dýl vedro, vždyť jsme to přežili“.

 Cítíte to? Déšť malých radostí a velké vděčnosti je již dnes tady. Je úžasný, naplní vyschlou a vyprahlou nádobku každého, lidského srdce, a je jedno, jestli to je počítačový mladík v kanceláři, namalovaná slečna na recepci, nabubřelý politik, laskavá lékařka, otrávená prodavačka, déšť „ malých radostí“ pomůže každému, natáhněte ruku a poděkujte, je tolik krásných úžasů okolo nás, že ani do večera s děkováním neskončíte. A to je dobře.

KRÁSNÉ I TY „ HORKÉ“ DNY VÁM Z CELÉHO SRDCE PŘEJE VAŠE HANGELY ANN