PAŘÍŽ OPĚT NEZKLAMALA…….

To se tak někdy stane, že si připadáte jako vymačkaný citron, jako hadr na podlahu, jako použitá zubní pasta. Ve většině případů se mnoho z nás tyto stavy a pocity snaží potlačovat, nevnímat, takzvaně….. “ rozchodit“.

  Funguje to, ale jen na chvilku, a kocovina z toho, že se pořád cítíme nějak divně a nevesele zkrátka zůstává. V takových chvílích bývá každá rada drahá, pomalu se přistihujeme, jak vyhledáváme různé kartářky a horoskopy a věštíme z logru kávy a čekáme, co na nás spadne v podobě nějaké spásy a záchrany…… A ono opravdu spadne. Onehdy se na mě dokonce vysr….. i holub za letu rychlostí 60 km / v hodině.

  Nezbývá nic jiného než začít minimálně plánovat nějaký odjezd někam…Někam….NĚKAM PRYČ….. Už samotné plánování mívá sílu přinést novou energii a radost do šedivé, denní práce a nekonečnosti ničeho. Protože jak jinak nazvat nákupy, úklid a žehlení, o výchově puberťáků ani nemluvě.

  Mě letošní zima, kdy jsem málem „ chcípla“ na nekonečnou a šílenou chřipku v kombinaci s nárazem na pár necitlivých jedinců, donutila nejen úprk plánovat, ale velmi rychle a téměř neorganizovaně uskutečnit. Během pár hodin jsme se s kamarády domluvili a téměř doslova a do písmene prchli do Paříže.

  Nádherné, obrovské, hlučné město, které má více obyvatel než celá naše slavná zemička, bylo tak laskavé a hodné, že použilo veškeré své léčivé a klidnící prostředky a naprosto dokonale moji dušičku protřepalo a uzdravilo.

  Najednou jsem zjistila, že mě baví úplně všechno a směju se opět naprostým zbytečnostem. Zamilovala jsem si tu náročnou řeč, která i obyčejný nákup brambor promění ve svátek pohody. Zamilovala jsem si ulice plné stolečků, kaváren, obchůdků a zahrádek. Zamilovala jsem si tu pracovně – línou – noblesní atmosféru každé chvilky. I ta nejobyčejnější černoška se usmívala, dámy okolo sedmdesátky a výše nelitovaly zdobivých šátečků okolo krku, pánové od pěti do sta si pořád povídali, pouštěli v parcích lodičky na jezírkách, posedávali u vínečka, …A ŽIVOT STÁL ZA TO….., každá obyčejná chvilka byla slavnostní a důležitá a překrásná…….

  A bože, ta okna. Okna v Paříži nebyla nijak zvlášť čistá, ale všechny byla vyzdobená květináči různých velikostí a v nich se barevně vystavovaly všechny možné kombinace květin, které by nás ani nenapadlo dát dohromady a už vůbec by nás nikdo nedonutil je vystrčit ven, na okno.

  Tedy jak koho. Já jsem si totiž po návratu z Paříže pouze trochu odpočinula a první, ale doopravdy první věc, kterou jsem udělala, ještě před tím, než jsem začala opět nadšeně poslouchat francouzské rádio, bylo to, že jsem kompletně nacpala do oken, na venkovní parapety všechny možné květináče a do nich nasadila co dům a OBI dalo. A vůbec jsem neřešila, že některé kombinace Česká země ještě nikdy neviděla.

Nejen, že mám tak trochu kousek Paříže stále na očích a radostný pocit mě neopouští, ale onehdy u nás zazvonila paní, že by si moc přála také mít taková okna, mohla bych jí je vytvořit? Co myslíte, že jsem řekla, samozřejmě „ že mohla“, a jak ráda. Ať je ta Paříž v nás a v našich domovech co nejvíce. Ta pohoda totiž za to stojí. Věřte mi.

Krásné dny vám všem z celého srdce  přeje vaše HANGELY ANN