ŘÍKALI, ŽE PREJ UŽ NIKDO NEČTE. V TOM PŘÍPADĚ SI TY STOVKY MÝCH KNIH KUPUJÍ ZŘEJMĚ ANDĚLÉ NEBEŠTÍ……TAKŽE SUPER PARTA, A PROČ NE?

Roušky, zavřené děti doma, zničení rodiče, nákupy podle jízdních řádů a ještě mnoho a mnoho šílených a dříve ani v těch nejhorších snech nepředstavitelných radovánek nám bylo souzeno prožít v minulých týdnech.

   Reklamy sice jásavě hlásaly lehké zvolnění životních trablů a stresů, módní časopisy se tvářily kreativně a nabízely milion a jednu možnost, jak ten prý úžasně volný čas doma prožívat, ale bylo to tak doopravdy?

ADRENALIN SE VYPAŘIL

Každodenní počítání lidí, které skolil neviditelný nepřítel, unavilo i ty nejzběsilejší sledovače statistik a dostavil se docela opačný efekt.

V tom polobdění, v tom položivotě si všichni rychle zvykli na pár „ otravných pravidel“ a já jsem konečně pochopila, jak mohli lidé žít své životy v minulých staletích, kdy mor a války zuřili každý sudý víkend a ani v těch lichých moc klidu nebylo.

VLASTA BURIAN BY ŽASL

A v důsledku těchto úmorností jsme nyní svědky každodenních scének, hodných výkonů jako na forbíně Národního divadla. Nevěříte? Tak vydržte ještě chvilku.

Stojíte frontu před pokladnou v Albertu. Postarší pán, který se již, již přibližuje k pásu, aby si vyložil své tři mrkve a dvě brambory, se najednou prudce zakloní a zařve na ještě postarší dámu půl metru za ním. „ Paníííí, neohrožujte mě, jděte dozadějc, dva metry, ať mě nenakazíte“, roztřeseně se pán chystá žít ještě dalších dvě stě let. V tu chvíli ona dáma, klobouček, halenka a háčkované rukavičky, projeví divadelní talent hodný přímo mistra Shakespeara. Lehce pohodí hlavou směrem k regálům, šoupne nožkou dopředu a vybraně pronese, „ jdi do prdele dědku a neotravuj mě, takový nesmysly, ať si to v tý televizi strčejí někam, víte kam.“ A nepohne se ani o centimetr.

BLÁZNIVÝ AUTOBUS NA SCÉNĚ

  A co byste řekli na řidiče autobusu MHD, který jede sice předpisově v roušce jako z Divokého Západu, ale na hlavě má šílenou, červenou paruku? Na mé vyjevené zírání vesele odhulákal na celý autobus, „ no mladá pani nedivte se, nějak se odreagovat musím, a já se vsadil z kolegy z Kačerova o basu piv, že v tý červený paruce projedu celou trasu, tak proč ne?“

Veselé scénky z Prahy, kde nejdříve celá desetiletí památkáři nedovolili kavárničkám vyndat ani zlámanou židli před dveře, se staly již evergreenem a rozchechtávají žasnoucí chodce na ulicích.

PRAHA JE KÁVÁRENSKÝM, CHODNÍKOVÝM RÁJEM – KONEČNĚ

Marná touha, aby se Praha alespoň trochu dokázala přiblížit chodníkovými kavárničkami k Paříži, vzala takový nečekaný obrat, že možná během pár týdnů tu Paříž předběhne o celou čáru. Protože jestli si někdo myslí, že zabranou silnicí u Národního divadlo toto kavárenské šílenství končí, tak se hluboce mýlí. Bude přeci před volbami, a to se panečku budou dít věci.

  A já se na ty „ ŠÁLIVÉ A BLÁZNIVÉ DNY“ přímo obžersky těším. Protože to vše znamená, že tady jsme, že žijeme, že se pereme

s každým dnem a s každou nesnází, že všechno těžké jsme překonali a překonáme.

ÚSPĚŠNÉ KNIHY JDOU NA DRAČKU

A ještě na závěr. Nevěřte škarohlídům a špatným zprávám. Mě tady říkali, že prej už nikdo nečte a přitom se brány mého knižního e – shopu nezastavily a stále se roztáčejí a lidé si objednávají        veselé knihy s krásnými obrázky jako o život a jako o závod. Takže se nenechte zahanbit a koukněte rychle na e-hop hangely knih.

PŘEKRÁSNÝ NÁSTUP VESELÉHO LÉTA VÁM VŠEM ZE SRDCE PŘEJE VAŠE HANGELY ANN