VÁŽENÝ PANE TŘÍSKO…“ ŠKODA, ŽE JSTE NEBYL MOJE ŽENA“,…V NEBI NÁM TO DOPOVÍTE…..DÍKY ZA VAŠE RITUÁLY,,,,,

  Pomalu, s ubývajícím sluníčkem letošního, sychravého měsíce září, se nám přiblížil tak nějak státní svátek, nám všem dobře známý svatý Václav. Každý se na tyto poslední zářijové dny po svém způsobu těší. Někdo ví, že porostou konečně houby, jiní objíždějí mlsně stánky s voňavým burčákem, někteří se maličko zamyslí nad osudy našeho národa, inu každý opravdu tak nějak po svém. Bývá zvykem, že človíčci tyto dny putují na různě památná místa a hory, které mají co do činění se svatým Václavem. Tedy, popravdě musíme říci, že lidé až do tohoto týdne takto putovali, ale najednou je vše jinak.

  Najednou není ostudou koupit svíčku, nebo květinku a ujíždět k sochám světců na Karlově mostě.  Ale teď? V květnu je pochopitelně ten správný čas, když si chceme oživit vzpomínku na barokního světce Janíčka z Pomuku. Ale v září a na Karlův most? Tak, tak. Zcela ojedinělá zvláštní souhra osudu a jeho hrátek přivedla na tato místa člověka, který si žil svůj život takovým způsobem, že stálo za to se na něj koukat, i kdyby jen tak po očku a poslouchat jakým způsobem uměl rozdávat člověčinu až do roztrhání těla. Není pochyb o tom, že na Karlův most i tentokrát spěchal načerpat energii, a na jiné dějství ani nepomyslel. Ale to místo je tak symbolické a tak živé, že smutná událost se náhle mění a možná i trochu burcuje a vtahuje nás do děje. Není ostudou jít si pro odvahu, i kdyby to vypadalo, že už jsme snědli veškerou moudrost. Honza Tříska se za projevy lidství a za své čisté srdce nestyděl.

   A toto zakončení lidského života, právě ta jeho ryzí člověčina způsobila, že tento týden ať už osobně, či alespoň v myšlenkách mnoho lidí ze zemí Českých pomyslně neputuje do Staré Boleslavi, ale na Karlův most. Máme opět o dalšího správného chlapa v nebi víc. A že se to stalo v čase „ svatováclavském“ a v blízkosti legendy“ Janíčka z Pomuku“ je dostatečně překvapující a rozhodně dokáže zatřást mnohými lidmi, kteří se již dlouho cítili zbyteční, neužiteční a možná že úplně bez radosti a nějakého smyslu plahočení se mezi vychytralými a všeho schopnými jedinci.

  Naopak. Každý z nás a každá naše vteřina, každá naše cesta je nesmírně důležitá a má smysl, má cenu jí prožít naplno. Jestli naše cesty skončí neplánovaně na Karlově mostě, není vůbec podstatné. Kéž ve chvílích našeho odchodu kdekoliv a kdykoliv, se lidem zatají dech, kéž se jim zatají srdíčka a mohou jenom povzdechnout, „ ty joooo, to byl úúúúúžasný člověk“. Pane Třísko, za to vaše lidství vám děkuji, a nejsem jistě sama, a jedině větičkou z filmu Na samotě u lesa mohu vyjádřit svůj dík a obdiv, „ škoda, že jste nebyl moje žena“. Krásné a života plné podzimní dny vám všem z celého srdce přeje Hangely Ann.