VYZRAJTE NA CORONAVIR, CO DOOPRAVDY POMŮŽE? ……

Častokrát jsem litovala, že žijeme v době tak nezajímavé bez jakéhokoliv vzrůša, že jsem občas záviděla jedincům, kteří zažili napadení Prahy Švédy, kteří zažili velký požár Londýna, kteří zažili vyplutí Titanicu. Kosí nás po milionech mor? Umíráme po stovkách nedostatkem jídla? Musíme stát hladové fronty na polévku jako v krizových, třicátých letech?

Nic takového se neděje, a kromě sledování zpráv o doopravdy vážných válečných konfliktech na Blízkém východě a nelítostných krutostech někde uprostřed Afriky se můžeme v naprostém klidu považovat za generaci, která žije v reklamně, kýčovém story.

  Tak „ co je ve hře“? Zcela zásadní lidské naprogramování. Nedá se nic dělat, statisíce let naši předci, a je úplně fuk, jestli lovili mamuty, nebo stavěli katedrály a vymýšleli, kudy běží elektrický proud, žili v totálně opačné sociální situaci. Jídlo nebylo na každém rohu, žádné středověké fast foody neletěly, o krásně zařízeném bytě s pračkou, myčkou, televizí a počítačem se nesnilo ani nejbohatším králům. „ Chceš si vyprat rifle? Tak mazej k řece, vezmi si jádrové mýdlo, které jsi vařil dva dny předem a makej, ať to do večera vyždímáš.“ A tak to bylo se vším.

Tím pádem nejdřív docela pomalu, a potom už bez vytáček začala celé to lidské hemžení na planetě požírat nuda, kterou nemají sílu vymazat ani nejdokonalejší americké trháky na herních konzolích, při kterých hrůzou vstává týpkům poslední vlas na hlavě. Je to totiž všechno „ JENOM JAKO“.

Ale my jsme naprogramovaní na stres, na jeho očekávání za každým rohem a za každou zatáčkou. Takže jak tu nudu vyhnat? Lehce.

Stačilo pár informativních zpráv. V Číně zbaštili hada a netopýra bez upečení a uvaření, zapomněli i na bobkový list a majoránku. Po zásluze z toho dostali nejen průjem, čili  „ sračku“, ale neviditelné potvůrky, viry, z těchto zoologicky zajímavých zvířátek, přeskákaly na lidská tělíčka a mazec je na světě.

Ten „ mazec“ je sice vážný, a musí se mu dávat patřičná pozornost, ale takovou pozornost, kterou mu poskytla „ otrávená a znuděná planeta Země“, si tedy nezaslouží ani na vteřinu.

Najednou si reklamou zmasakrované lidské bytosti začaly zcela vážně myslet, že TEĎ, v tuto chvíli už to není „JENOM JAKO“, ale je to „ DOOPRAVDY“.

Zítra všichni „ možná“ zemřeme.  Proto je potřeba se doopravdy začít bát, vystresovat se, a než to všechno přijde, tak utratit všechny peníze za prošlé konzervy a předražená mýdla.

Dokonalé na tom je, že panika na chvíli zachvátila celou planetu a snad jenom domorodé kmeny ve Guinei se ťukají klackem na čelo a poskakují okolo ohně, kde se vaří už pět hodin had k večeři. Jsou naprosto nevzdělaní, mobily, počítače a auta si neumí představit ani ve snu, ale že si nejdříve mají pořádně umýt ruce v popelovém mýdle, a že jídlo se nikdy nekonzumuje syrové, to vědí už po tisíce let.

Ale co bude s námi? Co když už zítra si pro nás přijde „ corónávir“ a pošle nás tam, kde nám budou všechny naše vymoženosti úplně k ničemu?

Návod na přežití je jednoduchý jako barevná pastelka. Použijte „ selský rozum“, a přestaňte možná poprvé v životě věřit všemu, čím vás krmí každých pět minut média.

  Jakákoliv zvířata si před jídlem pořádně uvařte, upečte a osmažte, nezapomeňte na kmín a sůl. Kdykoliv půjdete okolo umyvadla, umyjte si důkladně ruce pořádně teplou vodou, i trochu mýdla nezaškodí a hlavně, hlavně přestaňte utrácet peníze za hory zásob, stejně se to všechno brzo zkazí.

Vystřelte ven, začínají tam i v té předjarní zimě kvést kytky a keře. Slunce se třpytí na hladině řeky a ptáci? Ty už zase řvou od rána jako o závod.

A buďte si jistí, že „ coronavirus“ se vám vyhne širokým obloukem.

ODVAHU DO TĚCHTO BLÁZNIVÝCH DNÍ VÁM Z CELÉHO SRDCE PŘEJE VAŠE HANGELY ANN